Lov - nejvyšší odměna pro myslivce a
součást jeho poslání v dnešní krajině
Co se každému
vybaví při slově "myslivec"? Je to asi člověk v zeleném se psem
a puškou přes rameno. A právě zbraň odjakživa patřila k
základním atributům myslivce. Zbraň, která v dřívějších časech
byla nezbytná k lovu, který měl člověku zajistit přežití. Dnes
bychom mohli namítat, že nikdo z nás již není nucen lovit, aby
přežil. To je jistě pravda, ale na druhé straně ani krajina,
která nás obklopuje už není co bývala. Kolem nás se
nerozprostírá divoká příroda, jak bychom si někdy mohli přát,
nýbrž pro hospodářské účely upravená "kulturní krajina". V té až
na výjimky neexistují kupříkladu velké šelmy, které by mohli
regulovat stavy zvěře. Na této skutečnosti má svůj podíl
samozřejmě také člověk, který se jejich hubením od pradávna
snažil ochránit sebe a stáda svého dobytka.
Myslivec se snaží
"suplovat" roli těchto mechanismů v krajině. Do jaké míry se mu
to daří, by bylo jistě téma na dlouhou diskuzi. Nelze si však
dnešní krajinu bez výkonu práva myslivosti představit. Nerad
bych, aby má předchozí slova vyzněla jako alibismus a
schovávání se za suplování role predátorů, neboť tato
problematika je mnohem složitější a nedá se vystihnout v
několika odstavcích. Pevně věřím tomu, že každý myslivec je
velkém milovníkem a obdivovatelem přírody. Na první pohled by se
snad mohlo zdát, že lov je s tímto v příkrém rozporu. Nevím,
jak vysvětlit nezasvěcenému jaký druh uspokojení tato činnost
myslivci přináší?! Snad to pramení z našeho podvědomí, snad to
nějak souvisí s minulostí člověka a jeho vývojem - nevím, nejsem
psycholog. Nerad bych, aby měl někdo představu, že myslivci
působí potěšení samotné zabíjení. Lov je komplexem mnoho
činností a dovedností. Myslivec by si měl být vždy vědom toho,
co znamená vzít život! To činit s rozvahou, hlubokým pocitem
pokory a vnitřní disciplíny!
K těmto řádkům
jsem se uchýlil proto, abych vysvětlil, proč se zde budou
objevovat i snímky zvěře, které již naši přírodu neobohatí.
Doufám, že tyto snímky nikoho neurazí ani nepohorší. Osobně si
myslím, že v dnešní době jsme konfrontováni se skutečnostmi
mnohdy téměř neuvěřitelnými a nepochopitelnými, a přesto se nad
nimi už tolik nepozastavujeme, jako nad tím, že myslivci
vykonávají činnost, která do naší krajiny vždy patřila a jak
pevně doufám bude patřit i do budoucna. Snad tomu bude i přes
naše stále větší odcizování se přírodě a pomíjení odvěkých
zákonů, jako je např. "zrození a smrt"!
ML
|